Slepá ulička při hledání řešení

Každé malé dítě ví, že když něco nefunguje, musí se to opravit. Ví, že pokud udělá chybu, musí umět si tu chybu přiznat a poučit se z ní. To ovšem neplatí pro naše velevážené zástupce v Bruselu. Až na výjimky zde všichni působí dojmem, že cestu z krize hledají a snad už ji i našli. Když nemáme dostatek informací, může se nám to zdát jako pravdivá informace. Bohužel ale právě informací máme málo a ty které máme se navíc nemusí zakládat na pravdě. Když zjistíme pravdu, a sice že řešení krize není nic jiného než vytloukání klínu klínem, dostaví se logicky nespokojenost...

Dvojce Klaus a Farage je jedinou opozicí, kterou v současnosti EU má ale bohužel jsou málo slyšet.

Zjistíme totiž například, že navrhovaný stabilizační mechanismus je nejen v rozporu s Lisabonskou smlouvou ale i v rozporu se zdravým rozumem. Takzvaný Euroval je dohoda o tom, že členské státy budou přispívat těm, které se dostanou do dluhové krize a nebudou schopny dostát svých závazků. Lisabonská smlouva ale jasně deklarovala, že za své dluhy si každý členský stát zodpovídá sám. 

Smlouva nesmlouva, když se panstvo rozhodne tak nenaráží na žádnou opozici. Je to tím, že opozice v europarlamentu neexistuje a styl vládnutí tak stále zřetelněji připomíná sovětský svaz. Když toto tvrzení přednesl v Bruselu Václav Klaus, polovina sálu odešla a druhá nadšeně tleskala. 

tady bych se chtěl zastat hlavy státu, která je dnes v médiích prezentována v souvislosti se střelbou z kuličkové pistolky. Někteří komentátoři jej označují za zbabělce ale já bych chtěl vidět je, jak by reagovali. Mě se jeho reakce nezdála zbabělá. Vypadal spíše jako člověk, který je překvapený a nevěřícně se díval na to, jak se kuličky odrážejí od ramena. 

Jeho názory nejen na EU ale i na globální oteplování nebo řešení konfliktů v arabském světě jsou originální, lidské a prezident má kuráž když ze svojí pozice tyto názory prezentuje. Je spousta jiných prezidentů v jiných zemích, kteří pouze papouškují lži a nad ničím se nepozastavují.

Vraťme se ale zpět do současnosti. Lidi v EU oprávněně protestují proti Bruselským břídilům, kteří nejsou schopni uznat svoji chybu a přijat opravná opatření. Kdyby nebyla v zemích jako Španělsko nebo Řecko přijata společná měna na základě zfalšovaných makroekonomických ukazatelů, nemuseli jsme dnes být v situaci, že musíme kdykoli si o to EU řekne do sedmi dnů posílat peníze do stabilizačního fondu.

Kde ty peníze vezmeme je taky otázka, o které se nemluví. Je jasné, že v kase je nemáme a proto si je budeme muset vypůjčit. Proto je celá ta fraška pouze velmi dobrým byznisem pro bankovní instituce, které si naůčtují úroky a vydělají tak miliardy. 

Když se přijímaly záchranné balíčky pro Řecko, nezachránilo to řeckou ekonomiku ale zato to hodně vyneslo francouzským bankám. José Barosso prostě dohodil kšeft který vytáhl trn z paty bankám na dně.

Nedávno jsem slyšel v TV informaci, že musíme za každou cenu táhnout společně za jeden provaz abychom mohli krizi překonat. To je ale, troufám si říci, nehorázná a zavádějící lež. Ty, co mají proti postupu europarlamentu výhrady to tak staví do pozice zrádců a tak jsou i prezentováni.

Pomalu se tak i země, která zvládá svoje dluhy, dostane do situace, kdy si bude muset půjčit a zadělat si na problém se splácením. A podle toho, jaká opatření se připravují, se tam jednou dostanou všechny státy v EU. I Jouda z dědiny ví, že dluh nemůže řešit dluhem. EU si to ale nejen myslí, ona si to dokonce přijala písemně jako závazek že tak dluhy bude řešit.

Bankéři si tak mnou ruce a nám zbývá zase jen šoupat nohama a neplést se do toho. My tomu přece nemůžeme rozumět, že jo. Jsme jen lidi co se potácejí dole na společenském žebříčku a máme tady svobodu. Jedinou svobodou je ale to, že si můžeme psát a říkat co chceme. Jinak rozhodně svobodní nejsme. Média jsou pod vlivem investorů ze zahraničí. Pomocí peněz se tak rozhoduje, co se smí a co nesmí říkat. 

je to jako za socialismu s tím rozdílem že dnes je propaganda a censura mnohem sofistikovanější a nelze je z pozice diváka snadno oddělit od jádra majícího reálný základ. Lidi jsou dnes tak vytíženi, že nemají čas se o to, co je jim řečeno, více zajímat a tak se společnost ocitla v jakési pseudosvobodě řízené zvenčí. Papouškováním a omíláním lží vytváříme politicky korektní zpravodajství a jsme slepí k tomu, co se děje ve skutečnosti. Je chybou systému, že to tak je ale i naší že jsme se vzdali šance udělat si na věci vlastní názor. Vzdali jsme se práva protestovat a raději držíme huby a krok. 

Jak dlouho nám to vydrží je otázkou ale myslím si že už to nebude dlouho trvat a lidi toho budou mít dost. Nejsme přece ti, co mají žehlit chyby druhých, chyby politiků. To oni by naopak měli řešit to, co nás trápí ale to se zatím neděje. Jisté je pouze to, že jednou pohár trpělivosti přeteče a pak se budou dít věci, které jsou noční můrou politiků. Začneme přemýšlet...